Po loňské úspěšné koncertní cestě na západní Ukrajinu jsme se pro koncertní sezónu 2017 rozhodli uspořádat opět velkolepé turné po Ukrajině. Naše hlavní zastávky byly Kyjev, Černobyl a Oděsa. Celé turné jsme pojali velkolepě a dohromady jsme v sedmi dnech absolvovali skoro sedm koncertů.
Pro cestu na Ukrajinu jsme zvolili příjemný let z Bratislavy, kterému předcházel warm-up koncert v hlavním městě Horních Uher. Na cestu do Blavy jsme se vydali v pondělí a dohromady jsme se celá kapela potkali v RegioJetu v Brně-Židenicích. Hned jsme využili palubního personálu a sympatickou slovenskou stewardku jsme vyzkoušeli z Ř a objednali si několik piv Chotěboř. V Blavě jsme pokřtili nově nabízený byt přes Airbnb a zašli jsme si do centra na večeři a do rockového baru, kde jsme měli warm-up koncert. Naštěstí jsme to moc nepřehnali, kromě Kevina, který se jako adamita hned vystavoval nahý v okně bytu. Jelikož to viděl i náš slovenský domácí, hned Edysovi zhoršil hodnocení na jeho Airbnb profilu.
V úterý brzy ráno jsme se vydali na cestu na letisko, kde nám trvalo přesně 10 minut od vystoupení po projití bezpečnostní a pasovou kontrolou. Po usednutí do letadla nám při pohledu na letušky bylo jasné, že neletíme směr Kyjev-Žuljany, ale Ráj. Po hodině a půl očumování letušek jsme vystoupili v Kyjevě, koupili jsme si místní SIM, vyměnili eura za miliony hřiven a za 3 koruny na osobu jsme odjeli trolejbusem do centra hlavního města. Převzali jsme si další byt přes Airbnb, který jsme v tom vedru okamžitě znehodnotili svými nahými těly. První kyjevský koncert byl teprve před námi, takže jsme se vydali na gruzínské chinkali, na Náměstí Nezávislosti, obhlídku přilehlého centra a nádhernou promenádu u Dněpru. Právě zde jsme si dali delší chill a naředili svou krev alkoholem a bylo nám moc krásně. Po typicky ukrajinské večeři (klobása, vodka, okurky, vodka, vodka) jsme se vydali na koncert. Hráli jsme v jednom místním šantánu a moc se nám to líbilo. Cestu z koncertu jsme absolvovali pěšo nočním Kyjevem, protože taxikáři si za kilometr a půl dlouhou cestu řekli o asi 300 hřiven a já jsem měl v Uberu nastavenou špatnou kartu.
Ve středu jsme brzy ráno vstali, Winny nám umíchal asi dvě kopy vajec a nejhlubším metrem na světě jsme se vydali do centra na sraz účastníků koncertu v Černobylu. Autobus s námi a s našimi fanoušky nás z Kyjeva odvezl až do zakázané zóny. Objevili jsme přímo špicovní opuštěný kulturák, kde budeme hrát příští rok. Náš letošní koncert se však odehrával přímo v Pripjati, což jsme trochu podcenili. Je to až k nevíře, ale v tak luxusní destinaci se neobjevil jediný fanoušek… pardon… neobjevil se tu jediný fanoušek, který by měl méně jak tři ruce. Umíte si asi představit ten velkolepý aplaus na konci. Po návratu do Kyjeva jsme si zopakovali typicky ukrajinskou večeři a šli jsme se podívat do dalšího šantánu, kde by určitě chtěli naše vystoupení. Celý večer jsme byli z toho radioaktivního záření takoví rozjaření a i v temných místnostech jsme lehce svítili.
Čtvrtek byl našim posledním dnem v hlavním městě Ukrajiny a tak jsme mu intenzivně věnovali prozatímní zbytek našich sil. Vyzkoušeli jsme v našem bytě musorvod, což byl jakýsi smradlavý tobogán na odpadky. Také se někteří členové kapely hecli a vystoupali na věž (Edys to dal, Winny vyměknul a nevylezl). Zopakovali jsme si chill na břehu Dněpru, předali jsme byt ke spálení a za nenadálého deště jsme si prohlédli velice zajímavou část Kyjeva, kde byla spousta odkazů na ruské vojáky bojující na východě Ukrajiny. K večeru jsme se přesunuli na hlavní vlakové nádraží, kde jsme si dali kebab za pár šupů a potom jsme se nasomrovali do dálkového vlaku Kyjev – Oděsa. Bohužel, Winny blbě koupil lístky, takže jsme byli rozdělení do dvou kupéček a vůbec jsme si ani nezakalili. Jen jsme se snažili psychicky vydejchat děžurnou od rány a nepřiměřeně hezkou ženu, která cestovala v našem kupéčku s mnohem škaredším pánem.
V pátek po 6. hodině jsme se vypotáceli na nádraží v Oděse. Odmítli jsme několik lákavých nabídek místních taxikářů k odvozu „někam“ a sami jsme se vydali na pláž. V sedum ráno tam nebylo moc lidí, co by se chtělo opalovat a chillovat, nicméně my jsme to hecli. Borci si dali pexeso s obrázky našeho pussydenta Zemana (ano, najdi dvakrát obrázek se slovem „kunda“ nebo „čurák“) a do půl deváté jsme ztrestali flašku vodky. Opalovali jsme se a chodili se zchladit do moře a nebo na pivko za 25 hřiven. Byl to fajn strávený čas. Pak jsme si převzali byt přes Airbnb, rozjeli chvilku adamitismu a zašli jsme si do hospody na boršč a na nějakou tu místní specialitu zabalenou do zelného listu. Zbytek odpoledne jsme chillovali na plážích Oděsy. Winny nám na večeři připravil pelmeně a po litru vodky jsme se pomocí Uberu vydali do pařící zóny Arcadia. Arcadia byla taková luxusní verze ostravské Stodolní. Kromě našeho prodejce triček jsme si to pořádně užili a dali jsme si další koncert v klubu Ibiza. Sledovalo nás asi dva tisíce krásných slečen. Bohužel, do line-upu nám zasahoval jakýsi místní hip-hoper, takže jsme z koncertu nevytěžili takové maximu, jako jsme chtěli. Snad příští rok to bude úspěšnější.
Sobota byla naším posledním dnem na Ukrajině. Ne každému ta představa konce koncertní šňůry úplně sedla. Edys byl jako dezolát. Nesedlo mu, že měl předchozího večera tolikrát „sex na pláži“. Také se o něj z těch drinků pokoušela cukrovka. I tak jsme si dali pěší sightseeing z bytu do města. V centru to žilo turismem, ovšem koupit nějaké slušné pohledy nebo magnetky na lednici byl nadlidský výkon. Nejhezčí vzpomínky máme na Potěmkinovy schody, hlavně Edys. Pak nás alegorický vůz v parku nalákal na večerní fotbalový zápas Dynama Kyjev a Šachtaru Doněck. Lístky jsme koupili od překupníka, který nás tak natáhl, že z toho pak musel kalit ještě dva týdny. Zbytek odpoledne jsme strávili chillováním v lehátku na další pláži, kde jsme na střídačku usrkávali levné pivo a dobrou vodku a po očku jsme sledovali místní krásky. Winny nám večer opět připravil dvě kila pelmení. Před fotbalovým zápasem jsme se lehce vyspravili vodečkou a s dostatečným časovým předstihem jsme vyrazili. Celkem nás zaujalo množství policajtů a policejních autobusů u stadionu. Nicméně celý zápas proběhl relativně v klidu a veškeré fanouškovské výtržnosti byly asi na místní poměry v normě. Seděli jsme kousek od kotle Šachtaru, takže jsme to měli z první ruky. Zážitek super i pro nefotbalového člověka jako jsem já. Po skončení zápasu jsme se ještě vydali do města na jedno pivko a kolem půlnoci jsme ulehali ke krátkému spánku.
V neděli jsme stávali kolem půl šesté. Rychle jsme si posbírali svým pět švestek do příručního zavazadla a objednaným Uberem jsme se rychle a levně dostali na místní letiště. Odbavovaly se zde přesně dva lety – jeden do Kyjeva a jeden do Prahy a letišťátko se tvářilo jako že praskne. V dutém fríšopu jsme si koupili litr vodky za 100 hřiven a spokojeně jsme se pak nasomrovali do letadla vstříc zpátky západní Evropě. Koncertní turné 2017 se vydařilo na jedničku s hvězdičkou. Už teď vymýšlíme dramaturgii pro turné 2018. Určitě to bude opět pecka!
Videa z Ukrajinské šňůry 2017: