Na konci července se kapela LSCH vydala na své první mezinárodní koncertní turné. Cílem byla západní Ukrajina, konkrétně Lvov, Mukačevo a Užhorod. Lvov jsme zvolili proto, že se jedná o velké ukrajinské město s kouzelnou atmosférou. Mukačevo a Užhorod jsme pak na seznam zařadili především jako odkaz na období, kdy tato část Ukrajiny patřila Československu. Čtěte dál a vězte, že pobavit se prostě umíme.
Zápisky z cesty očima Jonáše
Úterý 26.7.2016 – vyrážíme!
Cestu na Ukrajinu jsme naplánovali z mnoha praktických důvodů přes noc – lépe se kalí, ušetříte za nocleh a nevyčerpáte si den dovolené kvůli cestování. Jeli jsme do Lvova linkou Leo Express, což byla kombinace českého vlaku a ukrajinského autobusu registrovaného v Praze. Palubní nabídka alkoholu byla nulová, proto jsme stáhli vlastní omezené zásoby.
Středa 27.7.2016 – poprvé na Ukrajině
Nad ránem jsme přijeli na hraniční přechod mezi Polskem a Ukrajinou, kde jsme si dvě hodiny připomínaly výhody členství v EU. Zajímavé bylo pozorovat, jak rychle se ukrajinský řidič autobusu přenastavil do ukrajinského stylu řízení. Pokud celou cestu na dálnici držel tempomat na 100 km/h, tak na Ukrajině držel limit kolem 80 km/h… ve vesnicích. Po krátké motanici městem jsme po desáté dopoledne vystoupili na hlavním nádraží.
Od té doby jsme se začali ve 30 stupňovém vedru potit a potili jsme se prakticky bez přestání až po návrat do Přerova. Cestou z nádraží do města jsme si ve směnárně a v bankomatu obstarali hřivny a skočili jsme na první pivo a něco k jídlu. Pobyli jsme solidně a ve 13 hodin jsme došli do centra, kde nás čekalo překvapení v podobě neskutečného množství krásných dívek. A taky nás tam čekala “bordelmamá”, která nám předala klíče od bytu přes Airbnb. Byt byl úplně v centru, kde v okruhu asi 500 metrů bylo úplně všechno. Dali jsme první ledovou sprchu a vydali jsme se na hlavní náměstí – Rynok, kde jsme se naštěstí asi po 5 minutách chůze posadili na zahrádce a dali si pívo. Náměstí jsme si obešli a zaujala nás věž na radnici, kam jsme se chtěli podívat.
V infocentru jsme se tedy přeptali kudy asi do věží a já jsem tam objevil navštívenku do stripklubu, kterou jsme někdy v 15:30 ještě považovali za vtip. Návštěva věže stala za to. Výhled byl fantastický. Poté jsme se potřebovali osvěžit, koupit vodku a sehnat slevovou kartu do restaurace na večer. Všechno jsme zvládli a možná někdy před šestou jsme si dali na bytě další osvěžující sprchu. Vodka šla na mrazák a my na večeři do zajímavě laděného konceptu restaurace (googlujte “Masonic restaurant Lviv”). Restaurace je totiž ve stylu zednářského lóže ukrytá a neupozorňují na ni žádné vývěsky. Prostě dojdete do jednoho bytu, kde Vám otevře chlap v županu a je to.
S postupujícím večerem jsme se ale vrátili opět na byt, kde nám Winny zapálil karmu, abysme si mohli konečně dát normální sprchu. Stáhli jsme sedmičku skvělé (a levné) vodky a kolem 11. hodiny jsme se rozhodli, že jdeme do stripklubu. Došli jsme na místo, kde bylo téměř liduprázdno, zaplatili jsme vstup, objednali si další píva a čekali jsme… Po půlnoci začaly lepší taneční vystoupení. Holky za náma chodily a nabízely tanečky. Kluci nicméně rychle pochopili, že se s holkama dá taky zadarmo pokecat anglicky, tak toho využili. Z klubu jsme odcházeli asi kolem půl páté a na nic moc si nepamatujeme. Akorát tedy na situaci, když jsem se snažil zaplatit kartou útratu a karta ne a ne fungovat. To jsem dostal záchvat uvědomělého občana EU a všem jsem jako pořádný evropský fracek vysvětlil, že tohle by se mi v EU nestalo, a že už víckrát na Ukrajinu nepojedu. Za což bych se těm dívkám příště rád osobně omluvil.
Čtvrtek 28.7.2016 – zrušený koncert v Mukačevu
Pro mě osobně bylo ráno celkem drsné, jelikož mi nebylo úplně fajn. Winny nám naštěstí po zkušenostech z Vánoc připravil snídani – opečenou slaninku, 20 umíchaných vajec, rajčata a zbytek pepsi. Na 10 hodin jsme se odbelhali na nádraží, kde nám jel saunovací vlak do Mukačeva. Měli jsme vcelku příjemné kupé sami pro sebe, ve kterém byly čtyři lehátka a asi 50 stupňů, jelikož okno nešlo otevírat.
I přesto jsme první půlku cesty prospali, případně se chladili pivem zakoupeným u děžurné ve vagónu. Pak jsme pod tíhou okolností složili píseň “Split”. Když jsme po čtyřech hodinách po šestnácté propotili naše kapelní trička, dojeli jsme do Mukačeva, kde jsme se ubytovali v příjemném hotelu na náměstí. Po sprše jsme si dali voraz (a jídlo) na zahrádce na náměstí. Bohužel jsme se nemohli vůbec soustředit, protože po náměstí neustále chodily neskutečně krásné Ukrajinky.
Pak se začal zvedat vítr a vše nasvědčovalo, že se blíží bouřka. A tak jsme se vydali na cestu Mukačevem směrem k hradu, který byl na opačné straně, než si Edys myslel. Naštěstí jsme si zkamarádili toulavého psa, který s námi absolvoval celou štreku až na hrad. Cestou zaútočil na pět cyklistů a jedno osobní auto a později jsme se už ani před lidma netvářili, že to není náš pes. Na hradě se měl konat akustický koncert, který byl na poslední chvíli zrušen, jelikož přišla průtrž mračen a my jsme durch promokli.
Naštěstí nás zachránila jedna milá slečna, která taky zmokla a čekala na taxík, o který se s námi rozdělila. My jsme totálně mokří jak čtyři smradlaví kohouti přišli do hotelu a ponížili jsme tím jeho standard minimálně o dvě až tři hvězdičky. Pokoje jsme zatuchlým smradem z mokrého oblečení odsoudili k úklidu vypálením. Na večeři jsme se vydali do irské hospůdky, která nám byla doporučena. Dobře jsme se najedli, dali píva a vyzkoušeli jsme řadu místních vodek. Také jsme v tom baru zcela náhodou potkali naši zachránkyni z hradu i s její kamarádkou. Vysvětlili jsme jim, že jsme kapela na šňůře, ukázali jsme jim webovky, pokecali jsme a cestou přes půlnoční náměstí jsme opět potkali našeho toulavého psa. Den jsme zakončili pívem na pokoji, i když já jsem navrhoval koupit flašku vodky.
Pátek 29.7.2016 – výheň v Užhorodě
V 8 ráno zazvonil budík a já s Edysem jsme se vydali na snídani. Cestou jsme klepli na vedlejší pokoj, kde nám otevřel totálně rozbořený Winny. To bylo asi tím, že se nekonala mnou navrhovaná kapůrková vodka ale jen píva. Na náměstí před hotelem pobíhal náš kapelní pes Karboš a občůrával turisty a kytičky na záhoncích. Cestou na nádraží jsme si koupili vyprošťovací kokačky a Edys pytlík sušených rybiček.
Ve vlaku nás čekalo další soukromé lehátkové kupéčko. Cesta z Mukačeva do Užhorodu trvá asi půl hodiny maršrutkou a dvě hodiny vlakem. Nám vlakové ležení vyloženě bodlo jako Edysovi kost ze sušené ryby do krku. Ve vlaku jsme začali skládat naši baladu Ukrajinská krása a bylo nám fajn. V poledne jsme přistáli v Užhorodě a taxíkem jsme se nechali hodit k hradu. Bohužel, nepodařilo se nám ani jednou jet žigulem, protože taxikáři nás vždycky odkázali do nějakého relativně novějšího vozu. Na hradě jsme poobědvali, prošli jsme si expozici a vydali se najít náš další hotel.
K němu jsme došli asi po dvaceti minutách pekelným žárem. Hotel měl sice tři hvězdičky, ale vypadal ošuntěle. Naštěstí, stejně jako všude jinde na Ukrajině, v něm byla velice příjemná a vstřícná obsluha. Po krátké sprše a vorazu jsme se vydali do města posedět na zahrádku u řeky. Hned u mostu pro pěší se rozprostíralo koncertní pódium, kde jsme si střihli krátký koncík. Dál jsme se vydali po nábřeží centrem až k soše T.G. Masaryka. Centrum se s blížícím večerem plnilo lidmi a krásnými dívkami.
Zašli jsme si na večeři, pívo a nějaké vodky a kolem desáté jsme se vytočili na hotelu, kde jsme ze sebe rychle udělali lidi. Nechali jsme si přistavit taxík a ten nás zavezl do velice krásného klubu Panorama v centru města. Velice luxusní diskotéka se tam rozkládá v nejvyšších dvou patrech budovy a má oddělenou část s parketem a s posezením. Pro začátek jsme poseděli nad pívem, které bylo velice levné. Později jsme začali otáčet první z milionu vodek s redbullem. Potkali jsme se s několika krajany, kteří na Ukrajinu jezdí obchodně, vyměnili si pár kol vodek a šli jsme na parket. Pařba v tomhle ráji se vyvedla.
Sobota 30.7.2016 – třetí pařba je kritická
Děkuji svým kolegům z kapely. Vůbec netuším, jak jsme taxíkem dojeli nad ránem na hotel, ale asi v tom mají prsty. Budík zazvonil asi v 8 ráno, což bylo opravdu málo. Já jsem to se snídaní moc nepřeháněl. Nicméně když nás viděl personál hotelu, tak se nám velice upřímně smál za to, jak vypadáme. My jsme měli check-out až ve dvanáct a tak jsme ještě chvíli odpočívali na pokoji a s Edysem jsme si dali unplugged a uninstrumental Don’t cry od Guns’n’roses.
Zašli jsme si na oběd a vyprošťovací pívo. Winny nakonec vykoupil v užhorodských lékárnách všechny rtuťové teploměry a Edys poukázal na nízkou cenu kondomů Durex. Vzali jsme si taxík na autobusové nádraží, kde náš autobus odjížděl nepochopitelně až o hodinu později, protože v jízdním řádě byl jeho odjezd udaný ve středoevropském čase. My jsme si s tím ale poradili a dali si v jednom bufáči spravováčka.
Autobus byl pro nás další cestovní peklo, jelikož v něm bylo asi sto stupňů a pašovaná rtuť opustila Winnyho teploměry. Na hranicích jsme pomohli skupince mladých Čechů s provezením cigaret, jelikož limit byl jen dvě krabičky na osobu. Opět jsme měli asi dvě hoďky čas zamyslet se nad tím, jak se máme v EU a Schengenu krásně. Bus nás vyklopil v Michalovcích, kde jsme hned přesedli na bus do Košic.
V 6 večer jsme se ocitli v centru Košic, které je velice krásné. Hlavní náměstí je pěkně dlouhé a je lemováno celou řadou barů, restaurací a zahrádek. Dali jsme tedy halušky, pívo a kochali se krásou košických dívek. Vlak nám odjížděl až před půl dvanáctou a tak jsme si centrum kvalitně prošli a zastavili se ještě na pár piv a já s Edysem samozřejmě na panáka borovičky. Tělo už protestovalo a nechtělo přijímat žádný alkohol. Tak jsme si ještě před odjezdem střihli krátké hudební vystoupení na schodech košického divadla. Do vlaku jsme se již přesunuli jako pořádné zpocené trosky a na dalších 6 hodin jsme opět degradovali business třídu na smradlavý dobytčák.
Koncertní šňůra po západní Ukrajině se náležitě vyvedla. Poznali jsme novou zemi, jejich zvyky, jídla, obyvatele a prostě celou tu atmosféru, kterou s cestovkou neobjevíte. Koncertní šňůra byla intenzivní a náročná, nicméně byla tak vydařená, že bychom ji rádi někdy zase zopakovali. Také o trička byl enormní zájem. Podařilo se nám je všechny prodat, takže sotva zbyly čtyři kousky jako suvenýr pro členy kapely.