V trošku osekané sestavě (já, Edys, Winny, bez Kevina) jsme se začátkem září vydali na tradiční předvolební kampaň Ivo Valenty na Slovácku – na Slavnosti vína v Uherském Hradišti. Nejeli jsme se prvoplánově ožrat, nýbrž jsme chtěli nasávat nasát atmošku folklóru. Slovácké slavnosti vína jsou totiž skvělou přehlídkou, jak i v dnešní době může po okresním městě chodit v poledne spousta krojovaných ožralů.
V Hradišti jsme nejprve okoštovali asi hektolitr burčáku a jelikož známe Edyse, tak víme, kdo první hledal toiky. Winny si s sebou vzal jako dozor Peťu, tak se ze začátku trochu styděl. Já jsem si vzal na dozor svou peněženku, která jakoby neměla ráda peníze, a tak jsem se je co nejrychleji snažil vyměnit za chlast. Dokud to ještě šlo, navštívili jsme prohlídku staré věznice, kde především komunističtí vrazi týrali nevinné politické vězně. Zážitek to byl vcelku silný.
Po odbytí těchto formalit jsme se naplno vrhli do folklóru a burčák (jelikož vody nebylo) jsme po vzoru Ježíše také proměnili na víno. Začali jsme se sofistikovaně bavit úvahami, jestli hrajeme správný styl a jestli nepřejít na tradiční moravské lidovky. K těmto úvahám nám pomohly především krojované dívčiny v sukních a punčochách, které byly všude kolem.
Také jsme přemýšleli nad tím, jestli bychom neměli hrát jako Čechomor. Tedy že bysme nahráli jedno album. Potom bysme udělali jeho akustickou verzi nebo verzi s filharmonií. Pak bychom přidali vánoční album a nakonec ještě best ofko. Podle všeho je tento model funkční. Hlavně si člověk nemusí pamatovat tolik textů – podívejte se třeba na Tři sestry, už ani Fanánek si to na 100% nepamatuje.
Den jsme zakončili koupí dvoulitrovky burčáku do vlaku, kam jsme se jako sardinky nějak nasáčkovali a kolemsedícím jsme dokonce vysvětlovali, co znamenají ty lístečky s nápisem „Rezervováno Uh. Hradiště – Přerov“. Miluju ČD a tu prostotu kolem 🙂